PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opěvování Mao Ce-Tunga jako velikána historie, komunismus jako představa vrcholně dokonalé společnosti, třídní boj jako charakteristická vlastnost kapitalistické společnosti a emo-pop-rocková hudba jako prostředek propagandy levicové ideologie. Myslíte, že mi přeskočilo? Ale nikoli přátelé, to se mi jen do ruky dostalo album skupiny PAULSON, která si jako myšlenkový cíl vytyčila propagaci socialismu. Levičácky extrémní smýšlení těchto chlapíků z New Jersey může u nás pamětníků skutečných socialistických reálií vyvolávat úsměvy i znechucení nad naivitou těch, kteří nikdy nezažili „spravedlnost“ tohoto zřízení a jako zaopatření hošánci z dobrých amerických rodin prostě jen hledají, čím by se udělali zajímaví. To však nemění nic na skutečnosti, že hudební stránka alba „All At Once“ si zaslouží značnou pozornost. Pohybuje se totiž v slušivé pop-rockové poloze obohacené značným přesahem do poněkud působivějšího emo-rocku. Určitě se dá vysledovat ovlivnění soudruhy MANIC STREAT PREACHERS, zřejmá je stylová příslušnost skupiny ke kapelám jako DREDG, přesto mají PAULSON velmi specifický hudební výraz a ve svých skladbách projevují značně vytříbený vkus pro poutavé a zajímavé melodie. A půjdeme-li do důsledků, v textech vlastně těžko nalezneme nějaké paralely s levičáctvím skupiny.
Cinkavě jasná a „elektrizující“ zvuková stránka, přehledné melodie podpořené průzračností soundu, specifický vokál s osobitým přednesem, jednoduše, přesto funkčně stavěné aranže s výraznými refrény, znervózňující prvek jisté disharmonické mrazivosti, tak nějak se dá ve zkratce popsat album „All At Once“, především jeho první polovina. Úvodní kousky zdůrazňují stravitelnou líbivější polohu, kdy jsou hodně příjemné melodie vrstveny na nápaditou, přesto nenásilnou rytmiku. Zajímavě dokreslující je citlivé využití elektronických zvuků a kláves. Trošku to sice zavání náznaky kýče, ale to už záleží, co kdo snese. Poněkud zvláštní je Loganova vokální poloha, jeho výraz působí, jako by se neustále pohyboval na hranici svých hlasových možností, jenže ta hranice se mění tak, jak se mění i poloha vokální linky. Stejně vypjatě „nepřesvědčivý“ je v hlubších polohách jako ve výškách. Na jeho způsob zpěvu je nutné si zvyknout, pokud to však dokážete, získá hudba PAULSON právě díky vokálu obrovský rozměr, neboť vokální linky jsou tím hlavním co pop-rockové skladby tak silně posouvá do emo roviny. Důkazem budiž například skladba „Ultra“.
Za overalem hodně přímočaře a hitově stavěného pop-rockového (snad i pop-punkového) úvodu se to nejzásadnější schovává až v samém závěru desky, kde se složenina slov pop-rock definitivně rozpadá, aby se nezadržitelně změnila v emo-rock. Přívětivá melodika se postupně přesouvá do psycho linek, které sice stále disponují silnou dávkou zasněné baladičnosti, obsahují však i aroma znervózňující rozechvěnosti. Pomineme-li vokální složku, plyne například „All At Once“ až kdesi v posmutnělé jemné náladovosti novodobé ANATHEMY. Přímo mrazivá atmosféra vyzařuje ze závěrečné „What Are You?“, a přestože je mi část vokální melodie nepříjemně povědomá (jen si vzpomenout odkud), je tahle skladba opravdu bravurně interpretovanou pocitovkou.
Kontrastní rozdíly mezi vlezle halekavou přístupností „Under Crowns“, nervní zasněností „Programs“ nebo velmi nápaditou a roztržitou strukturou „Not By A Long Shot“, to vše vykresluje široký rozsah hudebních poloh, které jsou do kompaktního celku formovány jednotnou zvukovou stránkou, specifickou polohou zpěvu i zajímavě stavěnými rytmickými party. Byť se nejedná o dílo, které by sestřelovalo silou hurikánu, je album „All At Once“ zajímavým přírůstkem do mé emo-pop-rockové sbírky.
PS: Hezky působí booklet i design stránek skupiny, kde je vidět inspirace tvorbou moderního japonského umělce Takashi Murakami.
Přehledné melodie podpořené průzračným zvukem, specifický vokál s osobitým přednesem, jednoduše, přesto funkčně stavěné aranže s výraznými refrény, znervózňující prvek jisté disharmoničnosti a mrazivosti. To jsou PAULSON a jejich socialistický emo-pop-rock.
7,5 / 10
Alex Burton
- basová kytara
Logan Laflotte
- vokál
Jeff Widner
- bicí
Mike Smeen
- klávesy, elektronika
Jesse Burton
- kytara
1. Voids
2. Under Crowns
3. Window Frames
4. Programs
5. Miami Current
6. Not By A Long Shot
7. Ultra-High
8. All At Once
9. I Knew You When
10. What Are You?
All At Once (2005)
Variations (2004)
Vydáno: 2005
Vydavatel: One Day Savior
Stopáž: 36:39
Produkce: Mike Poorman
Studio: Camp Street
Další z řady nenáročných a příjemně se poslouchajících kytarovek, kterých se v poslední době urodilo poměrně mnoho. V tomto případě se radši budu tvářit, že o ideovém pozadí hudby PAULSON nic nevím a soustředím se jen na hudební složku jejich tvorby, která se mi skutečně zamlouvá.
No moc ma tento album neoslovil. Zopar dobrych piesni ( hlavne piesen c.2 - Under Crowns), inac celkom nuda. Dredg to nesiaha ani po kotniky.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.